Jedenáctá vizita věnovaná všem, které sužuje migréna a jejich blízkým

Ne každý den vám někdo řekne, že vám může změnit život. A když se to stane, není to zas tak jednoduché rozhodnutí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nebo alespoň u mě to tak nebylo. Zuby nehty jsem se držela svého přesvědčení o tom, co je a není správné. Přeci, co jiného by nám v životě mělo zbýt, když vše ostatní odejde a pomine, než naše vlastní hodnoty a přesvědčení? Třeba naděje.

            Od patnácti let trpím na migrény, které se postupně zhoršovaly. Poslední dobou jsem měla migrénu skoro pořád. Za ty roky jsem dostala nekonečné množství rad, zaručených receptů a tipů na to, jak se migrény zbavit. Všechny rady byly jistě myšleny v tom nejlepším a většinu jsem vyzkoušela. Lidé však mají zvláštní tendenci si myslet, že co pomohlo jim, zaručeně pomůže i vám. Normální život se ale nedostavoval. K tomu postupně přibylo víc a víc pocitů viny. Že se dostatečně nesnažím, aby mě hlava nebolela, protože jsem spala moc dlouho nebo moc málo, nebo protože jsem si dala kafe. Že se nevěnuju svojí rodině. Že málo pracuju, že se málo učím, že necvičím a nechodím mezi lidi.

            Když vás takhle dlouho a často něco bolí, zvláštním způsobem to postihne vaší psychiku. O to víc, pokud se jedná o hlavu, kterou myslíte a řídíte celé tělo. Zcela určitě to taky změní váš přístup k životu, vaše vztahy a plány do budoucnosti. U mě tomu tak rozhodně bylo i je. Znamenalo to roky se omlouvat, že někam nemůžu přijít, protože mě bolí hlava. Postupně jsem se vlastně přestala omlouvat, že někam nemůžu dorazit a raději vše přetrpěla. Přidal se pocit, že to nikdy nepřestane, že se to nikdy nezlepší a že tohle je teď moje realita. Za ty roky se to postupně stalo mojí součástí. Někdo nemá nohu, mě bolí hlava. Jak se s ní vyrovnat, když si celý život myslíte, že budete naplno studovat, pracovat, mít rodinu a žít šťastně až do smrti? Vždycky jsem s tím bojovala. Paradoxem je však fakt, že malinká část mě se zase bála o migrény přijít, protože to prostě bylo něco, co dobře znám.

Je těžké někomu vůbec jen říct to, že vám dělá problém normální život, protože tomu sám nechcete věřit. A tak fungujete jako všichni ostatní s jedním velkým rozdílem: vše je pro vás několikrát náročnější. Migréna není jen pulzující bolest, je to souhrn různých blbostí. Je to nenávidění všemožných podnětů, světla, zvuku a kontaktu, který vyžaduje aktivitu. Migréna je záchvat a má tendenci se časem zhoršovat. Může být slabší, ale je častější.

            Když tedy trpíte chronickou migrénou, je hodně těžké mít v životě ještě něco jiného, než právě tu migrénu. Přes to všechno hrozně chcete a závidíte ostatním. Někdy vlastně nesnášíte ostatní zdravé lidi za to, jaké prkotiny jsou schopni řešit. Že se špatně vyspali, včera se opili a dnes jim není dobře, jsou hrozně unavení a nic nestíhají. Jasně, určitě, ale k tomu jim ještě netřeští celý den i noc hlava. Nebojí se, že budou mít zkažený život a vyhlídky na nějakou pěknou nemoc mozku. Mají prostě normální život a normální starosti, za které byste vy dali nevím co. Já bych za ně dala celé království a půl princezny k tomu.

            Přes to všechno ale vím, že se mám dobře. V podstatě mě "jen" trápí migréna. Nesužuje mě nevyléčitelná smrtelná nemoc, nemusím na transplantaci ani podstupovat chemoterapii. A tak jsem se naučila být vděčná za všechno, co mám. Za krásný i pošmourný den, za příjemné ráno u snídaně, za dobrý čaj a knížku, za pěknou procházku a zpěv ptáků i za stromy, listy a zem. Za vše. A jednoho dne jsem se rozhodla, že se pokusím přispět k tomu, abychom se my chroničtí migrenici měli líp a mohli si stěžovat na normální starosti. Když mi pan doktor před více než rokem nabídl novou experimentální léčbu, nejprve jsem nesouhlasila. Jednou z podmínek byla i hormonální antikoncepce, se kterou nesouhlasím. Po nějaké době se však moje migrény zase zhoršily, a tak muselo jít přesvědčení stranou.

            Dneska jsem se vrátila z jedenácté vizity této studie nového léku na chronické migrény. Jedná se o člověkem vytvořenou bílkovinu, která zabraňuje migrénovému záchvatu, aby se spustil. Studie ukazuje, že lék opravdu funguje a mohl by být nadějí pro všechny migreniky, kteří ji jen těžko každý den hledají. Za posledních 6 týdnů jsem měla migrénu jen 4 dny, což je asi tak o 90% lepší, než dřív. 

Neztrácejte naději, ať už vás migréna trápí nebo ne, ať už vás prostě trápí cokoliv! Nikdy nesmíme zapomínat na to, že to, co máme není samozřejmost. Že pokud je dnes zle, může být taky hůř a nebo líp. Naděje se těžko hledá, vím o tom své. Nikdy po ní však nesmíme přestat jít.